Je nasnadě, že pojem muzikofiletika současně a nezávisle na sobě použilo poprvé více autorů – muzikoterapeutů. Inspirací jim byl pojem artefiletika, jehož autorem je doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc. arteterapeut a artefiletik. Dnes se k autorství muzikofiletiky hlásí například Jana Weber a Svatava Drlíčková.

            Poprvé tento pojem publikoval a definoval muzikoterapeut PaedDr. Lubomír Holzer v roce 2012 v publikaci Celostní muzikoterapie v institucionální výchově. Uvádí zde, že často nemůžeme v rámci pedagogického a výchovného procesu z provozních, odborných i legislativních důvodů hovořit o muzikoterapii. Jde zvláště o ty případy, kdy v oblasti vzdělávání a výchovy aplikujeme muzikoterapeutické techniky, ale nejde nám vyloženě o terapeutický proces. Muzikofiletika jako umělecko-pedagogická disciplína stojí mezi hudební výchovou a muzikoterapií. Hranice mezi muzikoterapií a muzikofiletikou je velmi subtilní a individuální. Muzikofiletiku chápeme jako tvořivou a zážitkovou aplikaci základních muzikoterapeutických technik. Jejím cílem je rozvíjení psychoemočního, intelektuálního, uměleckého a všeobecně kulturního potenciálu žáků, rozvíjení jejich sociálních dovedností, prevence psychosociálních selhávání. Realizujeme ji bez terapeutického a diagnostického záměru. Její pojetí je reflektivní, zpětnovazebné a vždy s výraznou tendencí optimistického ladění a pozitivního vyznění. „Muzikofiletiku můžeme definovat jako hraniční disciplínu mezi muzikoterapií a pedagogikou. Používá muzikoterapeutické techniky k podpoře a rozvoji výchovně vzdělávacímu procesu.“ (Holzer, Drlíčková, 2012, s. 143)

Je nesporné a v odborné literatuře hojně popsané, jaký blahodárný vliv má muzikoterapie na člověka. Výčet možných účinků by si zasloužil samostatnou práci. Tyto účinky jsou současně také cíly speciální pedagogiky, která je otevřená hledání všech dostupných způsobů, jak dosáhnout co možná nejlepších výsledků ve výchově a vzdělávání handicapovaných jedinců. Úkolem speciálních pedagogů je hledat a používat takové způsoby práce se svými klienty, které vedou k jejich všestrannému rozvoji. Právě muzikoterapie se ukazuje, jako velmi účinná a mnohdy jediná cesta, jak toho dosáhnout. Muzikoterapie už ve svém názvu nese terapii, tedy velmi zjednodušeně léčení, ošetřování, starání se, pomáhání a cvičení. Každý pedagog nebo muzikoterapeut, který po zralé úvaze pro své žáky zvolí metodu muzikoterapie, nebo užije jen některou její techniku a postup v edukačním procesu, vědomě používá terapii. Nelze od sebe oddělovat něco, co k sobě neodlučitelně patří, co probíhá souběžně a ve vzájemné interakci, v nedělitelné jednotě. Tedy nelze oddělit terapeutický a pedagogický efekt muzikoterapie, neboť oba jevy probíhají současně. Toto oddělení pouze ve smyslu pojmenování je realizováno užíváním pojmu muzikofiletika. Nelze se domnívat, že pokud bude jakákoliv metoda, technika či forma muzikoterapie prováděna ve výchovně vzdělávacím procesu muzikofileticky – bez terapeutického záměru a cíle, že terapie nebude v procesu implicitně obsažena.

Hudba přímo vybízí ke hraní, ke hraní si s ní… Při péči o klienty ve školství, zdravotnictví a v sociální sféře velmi často používáme hudbu. A to tím nejrozmanitějším způsobem. Jedním z nich je muzikoterapie. Je třeba si ale uvědomit, že muzikoterapie je svébytná metoda s pevně vymezeným obsahem a popsanými technikami apod. Podrobně popsanou metodou muzikoterapie je metoda Celostní muzikoterapie PaedDr. Lubomíra Holzera. Její užití má svá pevně vymezená kritéria. Užití a aplikace technik Celostní muzikoterapie za dodržení všech požadavků metody je vždy muzikoterapií. Otázkou je, zda toto platí, pokud užijeme jinou metodu muzikoterapie, například takové metody, které vycházejí z psychoterapie.

Budeme-li se držet původního výkladu muzikofiletiky, jde vždy o užití prvků muzikoterapie, vždy je tedy v různé míře přítomna terapie a terapeut musí mít odborné muzikoterapeutické vzdělání. Nelze se domnívat, že aplikace muzikofiletiky klade na terapeuta menší nebo jiné nároky. Jeho zodpovědnost za klienta a muzikofiletický proces je stejná jako při aplikaci muzikoterapie.

Pokud se například mladí muzikoterapeuté bez dlouhodobějších zkušeností ve své skromnosti obávají užití pojmu terapie, uchylují se k pojmu muzikofiletika. Také se s použitím pojmu setkáváme u vzdělávacích programů, kde je muzikoterapie představována široké veřejnosti formou workshopů apod. V oblasti zdravotnictví a sociální oblasti se s termínem v podstatě nesetkáváme.

Muzikofiletikou se v současné době nejvíce zabývá Mgr. Svatava Drlíčková. Muzikofiletika v jejím podání získává nový obsah a směřuje jiným směrem než původním. Vytváří vlastní muzikofiletické programy založené na naraci s použitím prvků muzikoterapie, arteterapie či artefiletiky. Prezentuje muzikofiletiku velmi propracovaným metodickým zpracováním muzikofiletických programů. Drlíčková uvádí, že: „V rámci pedagogického a výchovného procesu nemůžeme často z provozních, odborných i legislativních důvodů hovořit o muzikoterapii.“ (Drlíčková, 2014, s. 75) Čtenář zmíněného textu však může mylně nabýt dojmu, že muzikoterapie ve školství nelze aplikovat.

V současné době je vzdělávání v ČR realizováno na podkladě závazných Rámcových vzdělávacích programů – RVP. RVP jsou závazné pro tvorbu Školních vzdělávacích programů - ŠVP. Každá škola si vytváří vlastní ŠVP, podle něhož se uskutečňuje vzdělávání na dané škole. Každá škola tak má možnost začlenit muzikoterapii do výchovně vzdělávacího procesu. Muzikoterapii lze tedy ve školství směle aplikovat. Aplikace muzikoterapie je přizpůsobena edukačnímu procesu z hlediska organizace. Nicméně stále jde o muzikoterapii. Vedle muzikoterapie ve školách probíhá souběžně výuka Hudební výchovy a další volnočasové aktivity s využitím hudby, například takové, jaké popisuje Drlíčková jako muzikofiletiku. Muzikoterapie má ve školství své opodstatněné místo. Zvláště v době, kdy jsou běžně integrováni žáci s nejrůznějšími poruchami učení, zdravotním znevýhodněním, a se speciálními vzdělávacími potřebami aj.

Muzikofiletika zdá se, prožívá pubertu, snaží se vymezit se vůči své matce a chce jít vlastní cestou... Nechme tedy muzikofiletiku jít svou cestou. Matka muzikoterapie je tu už navždy.

V Ústí nad Orlicí dne 22.10.2014   Veronika Faltusová

Mgr. Veronika Faltusová dlouhodobě pracuje ve speciálním školství. V posledních deseti letech se věnuje především muzikoterapii a jejímu začlenění do výchovně vzdělávacího procesu. Zabývá se také výzkumem aplikace Celostní terapie metody PaedDr. Lubomíra Holzera u klientů s mentální retardací, pervazivními vývojovými poruchami, epilepsií aj. 

LITERATURA