Banner: 728 x 90
Absolventský koncert 19.5.2012 OLOMOUC
Absolventský koncert studentů CELOSTNÍ MUZIKOTERAPIE II
2b4b49cf-9a6a-4a1c-8bec-616cffebdac0


Absolventský koncert studentů celostní  muzikoterapie II

Umělecké centrum Univerzity Palackého Olomouc
ul. Univerzitní 3, Olomouc, Konvikt – Atrium
19. 5. 2012 v 18.00 hodin

Studenti kurzu Celostní muzikoterapie II – 2011/2012
při Institutu celoživotního vzdělávání FF UP Olomouc
zpívají a hrají závěrečný absolventský koncert
na bubny djembe, didgeridoo, koncovky, brumle, perkuse, tibetské mísy, etc.
Řídí PaedDr. Lubomír Holzer

Kráčejte s námi do věku pátého slunce!
Příjemný pobyt na planetě Zemi

Program:
Muzikoterapeutické intuitivní a moravské písně
zpívané a hrané pro všechny bytosti, matku Zemi
a Veškeré jsoucno.

1.            Magico spirituale

2.            Kamele ngoni

3.            Mračí se, mračí

4.            Brodil Janko koně

5.            Hlas v nás

6.            V rytmu srdce

7.            Balafon

8.            Tanec ohnivého květu

9.            Hija ham a hija

10.          Intuitivní píseň

11.          Finale grande   

    

Použité hudební nástroje


Alikvótní zpěv:
zvláštní druh zpěvu založený na vědomém zesílení alikvotních tónů pomocí jemné práce
s rezonančním prostorem v ústech a polohou jazyka. Využívá přírodních vlastností zvuku,
principu přirozeného ladění. Technika dvojhlasého zpěvu, kdy pokaždé zní základní tón
a současně s ním o příslušný interval vyšší alikvotní tón, se vyvinula v mimoevropských
kulturách Tuvy a Tibetu. Tradičně se prováděl pouze sólově, či unisono, a to za účelem
meditace. Zpěv vyžaduje velké soustředění a pozornost, což s meditací úzce souvisí.
Brumle:
lidový hudební nástroj patřící do skupiny idiofonů, tradiční nástroj sibiřských šamanů,
běžně používaný u všech národů světa. Tvoří ho kovový rám, na který je na jedné straně
připevněn ocelový jazýček. Pohyb jazýčku vyluzuje vibrující zvuk, který zesilujeme
a modulujeme pomocí ústní dutiny. Témbr brumle obohacujeme paralelním zpěvem
a střídavým dechem.
Dešťová hůl:
Má původ v Chile, kde byla využívána Indiány jako ceremoniální hudební
nástroj pro přivolávání dešte. Je dřevená, dutá, uvnitř jsou ve spirále umístěné
přepážky, jimiž se presypávají kamínky. Zvuk připomíná šumění deště.
Didgeridoo:
dechový a rytmicko melodický hudební nástroj australských domorodců. V tradiční
podobě se jedná o termity vyžraný dutý kmínek eukalyptu, který se po vyčištění dutiny
z užší strany opatří náustkem ze včelího vosku, a rozezní se technikou vibrujících rtů.
Výsledkem je táhlý nepřerušovaný bručivý tón – drone, bohatý na vyšší harmonické tóny.
Při hře se používá technika věčného dechu.
Djembe:
název pochází z republiky Mali. Jeho výskyt není omezen pouze touto oblastí, nacházíme
ho prakticky po celém světě. Patří do skupiny takzvaných pohárovitých, jednohlavých
bubnů. Kvalitu, rozsah a barvu zvuku určuje tvar korpusu, kvalita opracování vnitřku
bubnu a použitá zvířecí kůže. Na djembé hrajeme oběma rukama, uplatňujeme velkou škálu
úderů s rozmanitým zvukem.
Koncovka:
tradiční hudební nástroj fujarovitého typu. Různé typy můžeme nalézt u starověkých
i přírodních národů. Koncovka je podélná flétna bez tónových otvorů. Vyrábí se nejčastěji
z bezového dřeva. Vzhledem k úzkému vrtání lze snadno přefukovat na vyšší alikvotní tóny.
Koncovky a fujarky zaznamenávají pozoruhodné léčivé účinky. Mezi hráči jsou oblíbené
pro snadnost intuitivního hraní.
Šamanský buben:
Je vyroben ze dvou částí: z dřeveného kruhového rámu a ze zvířecí kůže.
 Kůže je živá, reaguje na vlhkost a teplotu vzduchu, proto se před
hraním buben nahřívá. Na buben se hraje paličkou. Někdy je buben vyztužen
příčným dřevěným křížem, za který se buben drží.
Tibetská miska:
Pochází z Nepálu a již v polovině 3. tis. př. n. l. byla používána k léčení těla
a mysli i k meditacím. Je to tradiční lidový nástroj ze slitiny kovu (zlato, stříbro,
zinek, železo, měď). Třením paličky o hranu misky vydává miska zvuk - zpívá.
Existuje mnoho druhu mís.
Ústní harfa:
strunný hudební nástroj. Jeden z nejstarších nástrojů vůbec. Jeho princip objevili lidé při
prostém brnkání na tětivu luku. U původních nástrojů je na obou koncích lučiště různými
způsoby fixována struna, kterou rozezníváme rychlými údery dřevěné hůlky. Jako
rezonátor slouží ústní dutina. Lučiště prochází mezi rty, struna se jich ale nedotýká.
Změnou velikosti a tvaru úst zesilujeme alikvotní tóny.

| Celostní muzikoterapie | Fotogalerie | Kontakt | Muzikoterapeutické nástroje | Nabídka muzikoterapie | Odkazy | Pozvánky | Příslušenství k nástrojům | Úvod |
FelixNET©