Příspěvek do Sborníku mezinárodní konference expresivních terapií Společný prostor 2014 Olomouc
Celostní muzikoterapie – uplatnění metody CMLH ve speciálním školství
Autor: Mgr. Veronika Faltusová
Informace o autorce:
Veronika Faltusová je speciální pedagog, muzikoterapeut, člen Muzikoterapeutické asociace CZMTA. Ve své speciálně pedagogické praxi se věnuje žákům a studentům s MR, Downovým syndromem, pervazivními vývojovými poruchami, kombinovanými vadami, aj. Od roku 2007 aplikuje na svém pracovišti ve Speciální základní škole, mateřské škole a praktické škole Ústí nad Orlicí metodu Celostní muzikoterapie PaedDr. Lubomíra Holzera. Pracuje jako externí muzikoterapeut a lektor v dalších institucích ve školství a sociální sféře. Věnuje se koncertní činnosti.
Pracoviště autora:
Speciální základní škola, mateřská škola a praktická škola Ústí nad Orlicí
Abstrakt:
Příspěvek informuje o praktickém užití Celostní muzikoterapie – metody CMLH ve speciálním školství. Stručně charakterizuje metodu a její uplatnění v základní škole speciální. Uvádí informace získané kvalitativním výzkumem na odborném pracovišti.
Klíčová slova:
Celostní muzikoterapie, kvalitativní výzkum, metoda CMLH, základní škola speciální.
1. ÚVOD
Autorka společně s kolegyní muzikoterapeutkou Evou Burešovou pro konferenci Společný prostor 2014 připravila muzikoterapeutický workshop Hudba v nás, který základně přestavil metodu Celostní muzikoterapie PaedDr. Lubomíra Holzera (dále jen „metoda CMLH“). Workshopem se prolínaly převážně prožitkové aktivní techniky (muzikoterapeutický orchestr, bubnování, hra na tibetské mísy apod.) s krátkými muzikoterapeutickými relaxacemi s použitím muzikoterapeutických nástrojů (djembe, rámový buben, udu, yedaki, ústní harfa, brumle, balafon, fujarka, koncovka, perkusní nástroje aj.). Společný prostor byl také naplněn diskusí o představované metodě, o používaných nástrojích a technikách a mnohé další. Metoda CMLH je autorkou aplikována v základní škole speciální, kde také proběhl kvalitativní výzkum zabývající vlivem muzikoterapie na žáka a vlivem muzikoterapie na výchovně vzdělávací proces.
2. CELOSTNÍ MUZIKOTERAPIE – METODA CMLH
Metoda Celostní muzikoterapie PaedDr. Lubomíra Holzera je svébytná expresivní terapie. Je ojedinělá mezi všemi expresivními terapiemi také tím, že nečerpá, nevychází a ani se neopírá o psychoterapii tak, jak je to běžné u ostatních terapií. Metoda CMLH je v české odborné literatuře jediná hlouběji a monograficky publikovaná metoda muzikoterapie. Metoda je unikátní také tím, že ji lze studovat v uceleném a dlouhodobém specializačním studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Metoda je to živá ve všech svých rovinách od svého vzniku, teorie, vzdělávání, výzkumu, publikace a v praxi.
Cílová skupina klientů Celostní muzikoterapie je nekonečná. Jejich výčet by nikdy nebyl úplný. Autor metody neuvádí žádné kontraindikace ani omezení. Metoda CMLH je v tomto velmi univerzální. V oblasti klientů se zdravotním postižením je metoda CMLH směřována především do těchto zařízení: speciální školství, dětské domovy, střediska výchovné péče, léčebná výchovná oddělení, výchovné a diagnostické ústavy, stacionáře, ústavy se sociální péčí a domovy pro osoby se zdravotním postižením atd. (Holzer 2012)
2.1. Celostní přístup
Celostní přístup se v popisované metodě muzikoterapie projevuje a děje zaměřením se na celého člověka, nikoliv jen na jeho některé části. Celostně zároveň vnímá člověka jako součást vyšších celků ve smyslu národa, Země až Vesmíru. Celostně pojímá terapeutické přístupy i vlastní terapii. Vše je složeno z částí, které skládají celek, tento celek je však více než jen pouhý součet částí. Vše v něm i mimo něj je vzájemně energeticky propojeno. Vše, co se děje a je, spolupůsobí a vytváří nedělitelnou jednotu celku. Toto nedualistické myšlení umožňuje chápat působení celostní muzikoterapie. Celostní muzikoterapie vnímá člověka tvořeného částí tělesnou, duševní, citovou, energetickou, duchovní, Univerzálně duchovně energetickou. Jiným způsobem popsáno je úroveň lidského bytí hrubohmotná (fyzikální – smyslová, nervová) tedy emočně-psychosomaticko-sociální a jemnohmotná (duchovně energetická) zahrnující v sobě nadsmyslové vnímání, energetický systém člověka, duši a ducha člověka. To vše jako projev vědomého, energetického, stvořeného jsoucna, jinak Univerza.
„Celostní muzikoterapie má ze všech typů terapeutického působení nejsilnější a nejucelenější schopnost pronikat do nejhlubších vrstev osobnosti (bez použití často nepřesných a neúplných instrukcí a následných interpretací), a to díky své naprosté abstraktnosti a komplexnosti působení na celou lidskou bytost.“ (Holzer, Drlíčková, 2012, s. 77 - 78)
Nadsmyslové složky muzikoterapie tvoří energie na různých vibračních úrovních a to: životní energie člověka a jeho energetické pole; energie Země, Slunce, vesmírných těles a hmotného Vesmíru; přírodní pozemské energie přírody; energie živlů; a Univerzální životní energie. Jsou mimo rozsah normálního vnímání a mimo fyzikální měřitelné veličiny. Expresní terapeuté pracující s uměním vždy, ač vědomě nebo nevědomě, pracují s energií. Celostní muzikoterapeuté jsou dlouhodobě školeni a trénováni k zodpovědné a terapeuticky prospěšné práci s energií, s energetickým polem klientů a skupiny, s Univerzálním energetickým polem. Terapeutický výcvik zahrnuje i sebezkušenost. Muzikoterapeutické působení spojuje muzikoterapeuta a recipienty v jednu bytost s naší Zemí, Vesmírem a Univerzem. Mozkové vlny terapeuta i klientů se pohybují v hladině alfa, tedy na stejné hladině jako elektromagnetické pole Země. Tím nastává Univerzální synergie.
„Při bubnování speciálních metrorytmických struktur na nástroje z přírodních materiálů, současném použití specifických zpěvových technik a hře na muzikoterapeutické hudební nástroje, dochází u recipientů k fyziologickým reakcím organismu, k harmonizaci energetických center a drah, k postupnému vylaďování všech tělesných systémů, k posilování imunity a tělesných funkcí, k pozitivním duchovně energetickým změnám a tím pádem k postupné transformaci a terapii celé bytosti člověka.“ (Holzer, Drlíčková, 2012, s. 83)
2.2. Východiska metody CMLH
1. Důsledná aplikace přirozených hudebních kinetických a melodických jevů – charakteristických a specifických, hudebních rytmických a melodicko – rytmických modelů. Při vlastním muzikoterapeutickém procesu jde o intuitivní tvůrčí proces, kdy muzikoterapeut vytváří muzikoterapeutickou hudbu charakteristickou používáním jednoduchých opakujících se melodií, rytmů a frází… Zvolené tempo, hudební forma, souzvuky, témbrovitost, dynamika a síla jsou jen některé další aspekty dotvářející specifickou hudbu. Z časového hlediska také jde o délku skladby/písně, která by měla trvat v dostatečné délce minimálně 8 minut.
2. Užívání specifických akustických hudebních nástrojů, etnických, lidových, starých, starověkých, pravěkých, bicích i perkusivních - s přirozeným laděním, vyrobených ručně z přírodních materiálů.
3. Terapeutická aplikace modulovaného, rezonančního, vibračního, hrdelního a alikvotního zpěvu. Zdroje jsou v moravské lidové písni a u alikvotního a hrdelního zpěvu u asijských národů.
4. Vědomé působení na duchovně energetický systém člověka pomocí energie, Vesmírné energie a energie Země.
5. Spolupůsobení smyslového, mimosmyslového a nadsmyslového vnímání v oblastech dostupných všem jedinečným částem lidské bytosti jednotlivě a zároveň v jednotě – celostně.
Muzikoterapeut pracující metodou CMLH vždy uplatňuje popsaná východiska. Vytváří tak specifickou muzikoterapeutickou hudbu, která nemá tendence moderní hudby a žánrovosti. Volná hudba, hraná na muzikoterapeutické hudební nástroje s přirozeným laděním, a zpěv tzv. prařečí (bez textu, pouze s aplikací vokálních samohlásek a hláskových slabik), to jsou další základní atributy práce terapeuta v celostní muzikoterapii. Zaměřuje se na pravohemisférové činnosti lidského mozku a jejich vzájemné propojování.
Zdroje celostní muzikoterapie jsou nacházeny především u kořenů lidové hudby našeho keltsko-germánsko-slovanského prostoru (moravské lidové písně), ale také ve studnici multikulturního prostoru, ze které jsou přejímány takové inspirace, techniky, které se osvědčují svým pozitivním působením. (Holzer 2012)
2.3. Formy a techniky metody CMLH
Formy muzikoterapie můžeme zjednodušeně rozdělit podle míry aktivity muzikoterapeuta a recipientů při muzikoterapii na aktivní a pasivní-receptivní formu. Muzikoterapeut je vždy hlavním aktivním činitelem terapie. U pasivní muzikoterapie je aktivita především na straně muzikoterapeuta. U aktivní muzikoterapie jsou aktivní spolu s muzikoterapeutem zároveň recipienti. Podle počtu recipientů dělíme formy muzikoterapie na muzikoterapii: individuální, kolektivní, hromadnou, plošnou, globální a autoterapii. Z těchto forem často vznikají formy kombinované a složené.
Techniky celostní muzikoterapie jsou realizovány pomocí postupů, které muzikoterapeut kombinuje, rozvíjí a přizpůsobuje terapeutické situaci, potřebám klientů a složení skupiny. Technika vždy zahrnuje terapii, diagnostiku, metodiku, edukaci a bytostnou transformaci. Techniky se člení podle forem na techniky pasivní neboli prožitkové a na techniky aktivní. Především techniky prožitkové jsou neverbální a nevyžadují téměř žádné verbální instrukce. Techniky složené a kombinované vznikají na podkladu konkrétní muzikoterapeutické situace. Metoda CMLH popisuje a realizuje následující techniky:
• Prožitkové pasivní techniky: skupinová pasivní muzikoterapeutická relaxace;
individuální pasivní muzikoterapie; vokální tibetská mísa; vokální iglú; vokální tunel; vokální technika s použitím tibetských mís; didgeridoo sprcha; šamanský skupinový buben s muzikoterapeutickým zpěvem; technika probubnování šamanským bubnem; řízený autogenní trénink s doprovodem dešťové hole; muzikoterapeutická meditace…
• Techniky aktivní: technika skupinového bubnování na bubny djembe, varianta
se zpěvem; skupinové bubnování na šamanský buben se zpěvem; skupinový zpěv a varianty; skupinová hra na tibetské mísy; skupinový zpěv s tibetskými mísami; muzikoterapeutický orchestr; skupinová hra na perkuse se zpěvem… (Holzer 2012)
2.4. Muzikoterapeutické nástroje a zpěv
Muzikoterapeutické hudební nástroje a zpěvové techniky pro použití v metodě CMLH musí splňovat přísné parametry a požadavky. Nejzásadnějším požadavkem je přirozené ladění a také přírodní materiály a ruční práce při výrobě nástrojů. Takovými jsou především nástroje lidové, etnické, středověké, bicí a perkusivní nástroje. Z časového hlediska také nástroje používané v období pravěku až po období gotiky.
Muzikoterapeutická kvalita nástroje je pojem zahrnující přesně vymezené požadavky na různé aspekty nástroje. Těmito aspekty jsou především zvuk nástroje (alikvotní tóny, síla, barva, délka, hlasitost, modifikovatelnost tónu, pestrost, témbr…); vibrace nástroje (šíření zvuků chvěním vzduchového sloupce, materiálem nástroje, neslyšitelnými vibracemi); ladění (přirozené a pentatonické); duchovně energetický potenciál nástroje; snadná technika hry (tak, aby mohl na nástroj hrát recipient bez hudebního vzdělání a bez předchozího zaškolení o technice hry).
Zpěv a lidský hlas je základní „hudební nástroj“, nejsilnější muzikoterapeutický prostředek, který při muzikoterapii používáme. Zpěv je odpradávna nástrojem komunikace. Je součástí našeho života. V důsledku rozmachu reprodukované hudby však zpíváme stále méně a ztrácíme přirozenou schopnost se pomocí hlasu vyjadřovat, komunikovat, sdělovat své emoce. Muzikoterapeutické zpěvové techniky pomáhají znovu obnovit a rozvíjet tyto pro zdravý život důležité schopnosti a dovednosti. Užití muzikoterapeutických zpěvových technik vede k rozezvučení a rozezpívání. Dochází k uvolnění hlasivek, orofaciálního aparátu, dýchacích svalů, vytváří se brániční dýchání. Na energetické úrovni dochází k emočnímu, komunikačnímu a energetickému odblokování.
Při zpěvu nepoužíváme konkrétní text, ale muzikoterapeutem vytvořenou vlastní vokální prařeč (znělé hlásky, souhlásky atp.). Velice účinné je užití energetických vokálů é-ó-í-ú-á-m a alikvótního zpěvu. Symbolika slov, obsah sdělení by aktivoval mysl klienta, což není žádoucí. Naopak v terapii jde právě o ztišení rozumové aktivity, o stav prázdné mysli. Tím dosahujeme relaxovaného stavu.
Muzikoterapeutické zpěvové techniky dělíme do dvou skupin. První skupinu tvoří zpěv samotný. Členíme ho dále na zpěv přirozený, alikvotní, hrdelní, rezonanční, a vibrační zpěv. Druhou skupinu tvoří zpěvové a muzikoterapeutické techniky, které již aplikují některý ze jmenovaných zpěvů např. alikvotní apod. (Holzer 2012)
3. APLIKACE CELOSTNÍ MUZIKOTERAPIE VE SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLE
Speciální základní škola, mateřská škola a praktická škola Ústí nad Orlicí poskytuje vzdělání především žákům s podprůměrnými rozumovými schopnostmi, žákům s mentální retardací od lehké, střední až po těžkou a hlubokou a žákům, vyrůstajícím v prostředí s nízkou sociokulturní úrovní. Ve škole se vyučují děti s poruchou autistického spektra a souběžným postižením více vadami. Ve škole se žáci vzdělávají podle Školního vzdělávacího programu pro základní školu speciální.
3.1. Vzdělání muzikoterapeuta
Pro realizaci zavedení Celostní muzikoterapie do výchovně vzdělávacího procesu ve škole bylo nutné splnit následující podmínky. Především muzikoterapeut, který ve škole aplikuje muzikoterapii je absolventem studia na ICV FF UP v Olomouci – specializační studium Celostní muzikoterapie a Celostní muzikoterapie 2. V současné době není legislativně ukotveno požadované vzdělání muzikoterapeuta ve školství, ve zdravotnictví ani v oblasti sociální. Muzikoterapii ve školství aplikují v rámci svého učitelského povolání především učitelé, speciální pedagogové, vychovatelé, pedagogové volného času a podobně. V osobnosti muzikoterapeuta/pedagoga se musí podle autorky kloubit muzikoterapeutické, speciálně pedagogické a hudební vzdělání. Jednotlivé role taktéž mají specifické požadavky na profesní odbornost a požadavky na osobnost muzikoterapeuta/pedagoga. Splněním těchto podmínek je zaručena odborná a kvalifikovaná aplikace muzikoterapie v edukačním procesu.
Muzikoterapeut/pedagog v okamžiku muzikoterapeutického procesu přestává být primárně pedagogem, neboť edukace není v tomto okamžiku prioritou, přesto edukace plynule probíhá, jako součást techniky muzikoterapie, vedle diagnostiky, metodiky a terapie. Muzikoterapeut/pedagog v okamžiku muzikoterapeutického procesu není ani hudebníkem, který předvádí virtuózní výkon hry na hudební nástroj, jelikož muzikoterapeutická hudba musí obsahovat jiné kvality a záměr. V okamžiku muzikoterapie je muzikoterapeut/pedagog prostředníkem mezi muzikoterapeutickou hudbou a recipienty – žáky. Osobnost muzikoterapeuta je nedílnou součástí jeho působení. Musí umět v průběhu empaticky reagovat na potřeby a projevy žáků, řídit celý proces. Muzikoterapeut by měl vnímat své konání jako láskyplnou službu recipientům. Činí tak v ústraní bez potřeb zviditelnění sebe sama.
3.2. Kulikulární dokumenty
Postupné zavádění muzikoterapie do edukačního procesu dalo vzniknout fungujícímu modulu muzikoterapie. Nejprve však bylo nutné začlenit muzikoterapii do školních dokumentů – do školního vzdělávacího programu, dále do tematických plánů a také v neposlední řadě do individuálních vzdělávacích plánů pro některé žáky ve škole. Toto vše umožnilo vznik muzikoterapeutického modulu, který je ve škole aplikován.
Podle školního vzdělávacího programu mají žáci základní školy speciální v týdenním plánu dvě hodiny Hudební výchovy týdně (z toho + 1 hodina disponibilní časové dotace). Jedna z těchto dvou hodin je vyučována klasickým způsobem formou speciální hudební výchovy, kdy žáci plní předepsaný vzdělávací program v oblasti Hudební výchovy.
Na druhou z těchto dvou hodin žáci s doprovodem pedagogů a asistentů odcházejí do muzikoterapeutické místnosti, kde probíhají muzikoterapie, které jsou taktéž zakotveny ve školním vzdělávacím programu školy. Změna prostředí se ukazuje jako velmi přínosná a žádoucí. Přesun imobilních žáků a jejich polohování probíhá za pomoci asistentů v přestávce mezi jednotlivými vyučovacími hodinami.
Jednotka muzikoterapeutického modulu musí zákonitě odpovídat délce vyučovací hodiny v rozsahu 45 minut. Ve výjimečných případech lze spojit dvě vyučovací jednotky v jeden muzikoterapeutický modul. Muzikoterapeutické techniky jsou zákonitě přizpůsobeny školnímu prostředí a jeho možnostem. Žáky na muzikoterapii doprovází druhý pedagog ve třídě, popřípadě vychovatel, asistent pedagoga nebo osobní asistent. Četnost muzikoterapií je pravidelná a opakuje se jedna vyučovací hodina jednou týdně. Některé třídy se muzikoterapií zúčastňují kontinuálně několik školních roků za sebou. V těchto případech je maximálně splněn požadavek na pravidelnost a dlouhodobost aplikace muzikoterapie, který vede k maximálním účinkům muzikoterapie u žáka a zároveň i u školních tříd jako sociálních skupin.
V závěru muzikoterapeutické hodiny vždy probíhá reflexe, kdy žáci vyjadřují své zážitky a pocity z prožitého. Přítomní pedagogové tak získávají cenné postřehy a poznatky o prožívání žáků. Pozorované změny chování, nezvyklé projevy, získané dovednosti žáků jsou zaznamenávány do osobní dokumentace žáků. Vedení záznamů o pozorování žáků je potřebné pro opodstatnění aplikace muzikoterapie ve vyučování, a dále jako součást dokumentace žáků. Tyto záznamy mohou také posloužit jako podklady pro výzkumná šetření, součást anamnestických údajů pro případné potřeby lékařů, psychologů apod.
3.3. Muzikoterapeutická místnost
Dalším požadavkem na úspěšnou aplikaci Celostní muzikoterapie je zvolení vhodného prostředí, ve kterém bude provozována. Ve škole byla vybudována pro tyto účely Muzikoterapeutická místnost. Je vybavena skládacími molitanovými lehátky. Tato lehátka jsou dostatečně pohodlná pro delší relaxace a současně je lze složit do podoby taburetů nebo sedáků s opěradlem, na kterých je možné pohodlně sedět. K lehátkům je přiloženo dostatečné množství různě velkých polštářů, které slouží k co nejpohodlnějšímu polohování žáků. Veškeré vybavení místnosti je pečlivě vybíráno s ohledem na požadavky MT, pohodlí a příjemné prostředí.
3.4. Aplikované techniky
Při zavádění muzikoterapeutických technik v muzikoterapeutickém modulu zpočátku převažovaly techniky aktivní a kombinované. S četností absolvovaných hodin se stále častěji aplikuje forma pasivní a poměr mezi aktivní a pasivní formou se obrací. Forma pasivní muzikoterapeutické relaxace se stává primární. Je zařazována pravidelně jako první nebo jako jediná technika v hodině. Žáci se již dopředu obvykle na relaxaci těší. Ví, co je čeká a zvláště u autistických žáků to navozuje pocit jistoty, bezpečí a dobrou náladu.
Pasivní relaxace probíhají vždy v muzikoterapeutické místnosti. Strukturace činnosti, prostředí a času je tím jasně dána. Pedagog doprovázející žáky nebo asistent pedagoga je pomáhá usadit nebo napolohovat, dle potřeby přikryje plédem a zkontroluje, zda jsou v pohodlné a bezpečné poloze. Někteří žáci leží na zádech, jiní jsou napolohováni v polosedu, zvláště žáci s Downovým syndromem se ukládají do pozic stočeného těla připomínající polohu plodu v lůně matky. Podstatné je, aby byla nalezena pokud možno taková poloha, která žákovi umožní setrvat v jedné poloze po celou dobu relaxace.
Muzikoterapeut aplikuje metodu CMLH s vědomím respektu zásad metody, dodržení jejích požadavků a přesně formulovaných pravidel. Muzikoterapie je ve škole aplikována již od roku 2007. Pro potřeby kvalitativního výzkumu tak posloužily dlouhodobé záznamy z pozorování.
4. KVALITATIVNÍ VÝZKUM APLIKACE MUZIKOTERAPIE V ZÁKLADNÍ ŠKOLE SPECIÁLNÍ
Pro ověření aplikace Celostní muzikoterapie metody CMLH ve výchovně vzdělávacím procesu základní školy speciální byl proveden následující kvalitativní výzkum, který zkoumal vliv muzikoterapie na žáka a vliv muzikoterapie na výchovně vzdělávací proces a opodstatnění začlenění muzikoterapie do edukačního procesu, ověření modulu muzikoterapie. (Tento text přináší pouze vybrané výsledky z celého kvalitativního výzkumu.)
Kvalitativní výzkum byl realizován především pěti případovými studiemi žáků Speciální základní školy, mateřské školy a praktické školy Ústí nad Orlicí, pravidelně a dlouhodobě se účastnících hodin muzikoterapie aplikované metodou CMLH. Sledovaný soubor pěti žáků, jedné dívky a čtyř chlapců, ve věku 12 - 19 let, byl sestaven na základě záměrného výběru žáků tak, aby reprezentoval sledovanou problematiku. Informace shromážděné v kazuistikách a anamnestické údaje byly získány analýzou dostupné osobní dokumentace žáků a jejich dlouhodobým a záměrným pozorováním autorky práce v přirozeném prostředí na odborném pracovišti v průběhu školní docházky. Délka souvislého a záměrného pozorování žáků při muzikoterapii byla v rozmezí 1,5 – 5,5 školního roku. Rozsah příspěvku do sborníku neumožňuje uvádět podrobnou analýzu získaných dat.
Ve snaze získat co možná nejvíce objektivních informací, a vytvořit tak co nejreálnější obraz znázorňující účinky aplikace celostní muzikoterapie na žáka i edukační proces, bylo pro výzkumný projekt zvoleno také dotazníkové šetření. To vedlo k získání množství podrobných informací o zkoumaném jevu, žácích a edukačním procesu v základní škole speciální.
Problematické se však od samého začátku konceptu výzkumného projektu vyjevilo to, zda mohou být respondenty dotazníku objekty výzkumu – žáci. Vzhledem k tomu, že tito žáci jsou mentálně retardovaní, není možné, aby byli respondenty dotazníkového šetření. Přistoupeno bylo k variantě, že respondenty budou pedagogové, asistenti pedagoga a osobní asistenti. Ti všichni žáky bezprostředně vzdělávají nebo o ně pečují. Podrobují žáky dlouhodobému a záměrnému pozorování v přirozeném prostředí, fenomenologickému zkoumání. V dotazníkovém šetření je tímto implicitním způsobem použita další metoda kvalitativní povahy - pozorování.
4.1. Dotazníkové šetření
Dotazníkové šetření proběhlo ve třech fázích. První fáze realizace dotazníkového šetření byla uskutečněna na specializovaném pracovišti ve Speciální základní škole, mateřské škole a praktické škole Ústí nad orlicí. Dotazníkové šetření v této fázi postihlo celkem 32 žáků základní školy speciální ve věku 6 -18 let.
Výčet (uvedených) diagnóz žáků: Mentální retardace, Autismus, Downův syndrom, Hydrocefalus, Epilepsie, Tělesná postižení, DMO, Svalová hypotonie, ADHD, Retinopatie, Strabismus, elektivní mutismus, vady řeči.
Ve druhé fázi byli za respondenty vybráni kolegové muzikoterapeuté aplikující tutéž metodu CMLH a jejich pedagogičtí kolegové v takových zařízeních, které vzdělávají žáky ve shodném vzdělávacím programu základní školy speciální. K tomuto kroku bylo přistoupeno z důvodu ověření výzkumného šetření (validita, reliabilita, objektivita), přenesení výzkumu na porovnatelné odborné pracoviště s aplikovanou totožnou metodou muzikoterapie a uplatnění triangulace ve výzkumu. Výzkumným šetřením bylo zahrnuto 29 žáků základní školy speciální ve věku 6 -19 let.
Výčet (uvedených) diagnóz žáků: mentální retardace, epilepsie, PAS, ADHD, autismus, Downův syndrom, Prader-Willi syndrom, Silver Russel syndrom, Westův syndrom, stav po Kawasakiho syndromu, dezintegrační porucha, psychická porucha, hyperkinetická porucha chování s přechodem závažných nesocializovaných poruch chování s poruchou emocí – causus socialis, DMO, spastická kvadruparéza, praktická slepota jednoho oka, slabozrakost, vada řeči, dysfázie.
Ve třetí fázi byly dotazníky předány totožným respondentům první fáze. Vyplněno bylo 31 dotazníků, zaznamenaly aktuální stav pozorovaného jevu. Tento postup byl zvolen z důvodu možného srovnání a ověření výsledků šetření v čase. Mezi první a třetí fází distribuce dotazníků byl rozdíl 4 - 5 měsíců.
4.2. Vliv aplikace Celostní muzikoterapie na žáka a edukační proces
V oblasti vnímání a pozornosti žáka byl nejčastěji zaznamenán vliv muzikoterapie na zlepšení pozornosti a její koncentrace, dále byl zaznamenán vliv na rozvoj sluchového, hmatového a také zrakového vnímání. Poměrně často byl zaznamenán rozvoj uvědomění si tělesného schématu a vlivu na rozvoj fantazie. Vysoké četnosti dosáhla položka zkoumající příznivé ovlivnění emočního naladění žáka. Muzikoterapie má vliv na odeznění negativních emocí a ukazuje se jako podpůrná i v oblasti zvyšování sebevědomí a sebehodnocení žáků a také v rozvoji neverbálního i verbálního vyjadřování pocitů. Četný vliv muzikoterapie byl zaznamenán v rozvoji motoriky jemné, hrubé a motoriky mluvidel. Především díky technice aktivní muzikoterapie je rozvíjena koordinace, přesnost, síla a rychlost pohybu. V nemalé míře je pozorován rozvoj vizuomotorické koordinace. Muzikoterapie v oblasti komunikace zlepšuje u žáků expresivní složky řeči, receptivní složku řeči a celkově rozvíjí efektivní verbální/neverbální vyjadřování. V oblasti vlivu muzikoterapie na chování žáka je pozorován aktivizační vliv u aktivní muzikoterapie a zklidňující vliv u receptivní muzikoterapie. Pozorováno je pozitivní ovlivnění sebekontroly, redukce nevhodného chování i rozvoj chování účelového. Projevy chování při MT jsou odlišné od chování při vyučování. Muzikoterapie velkou měrou napomáhá rozvoji pozitivních sociálních interakcí mezi spolužáky a v rozvoji jejich pocitů sounáležitosti s druhými. Dotazník zaznamenal vliv muzikoterapie na posilování vlastní identity. Potvrzuje se vliv muzikoterapie i na psychosomatiku žáků. Pozorován byl vliv muzikoterapie harmonizující a energizující, dosažení psychosomatického uvolnění a naplnění potřeby relaxace u žáků, také nápomoc při zvládání stresů a psychické zátěže. V průběhu receptivní muzikoterapie dochází k prohlubování bráničního dýchání. Žáci pozitivně reagují při receptivní muzikoterapii a pozitivně reagují také při aktivní muzikoterapii. Muzikoterapie napomáhá zvyšování kvality jejich života.
Výzkumné šetření přináší další informace o vlivu muzikoterapie na výchovně vzdělávací proces. Soubor dílčích účinků muzikoterapie příznivě ovlivňuje získávání vědomostí a školních dovedností žáků. Zařazení MT do vyučování tak příznivě ovlivňuje výchovně vzdělávací proces a klima třídy. Žáci se při muzikoterapii chovají odlišně od ostatních vyučovacích hodin. Chování a prožívání žáků při vyučování před muzikoterapií bývá pozměněno pozitivně. Také při vyučování po muzikoterapii bývá chování žáků změněno pozitivně. Zařazení muzikoterapie v průběhu vyučování příznivě ovlivňuje výchovně vzdělávací proces. Muzikoterapie pozitivně ovlivňuje výchovně vzdělávací proces předcházející muzikoterapii a následující po muzikoterapii. Absolvování muzikoterapie má pozitivní vliv na klima třídy. Pro potřeby tohoto textu je publikován alespoň graf Vlivu muzikoterapie na výchovně vzdělávací proces.
Případové studie a dotazníkové šetření uvádějí velkou škálu mnoha pozorovaných příznivých účinků muzikoterapie u žáků. Muzikoterapie se tak jeví jako velmi účinná metoda pro rozvoj dílčích elementů, a zároveň působí celkově na harmonický rozvoj celé osobnosti žáka. Dílčích účinků – můžeme formulovat i jako cílů muzikoterapie je dosahováno aplikací metody CMLH, která je účinně a univerzálně aplikována u všech žáků s různými diagnózami. Výzkumným šetřením je ověřeno, že účinky aplikace metody CMLH v základní škole speciální se projevují rozvojem mnoha dílčích elementů a zároveň harmonickým rozvojem celé osobnosti žáků. Případové studie a dotazníkové šetření uvádějí velkou škálu pozorovaných dílčích účinků, které všechny současně vedou k harmonickému rozvoji žáků. Rozvoj v jednotlivých oblastech je nutný a podpůrný k rozvoji školních dovedností a v procesu učení. Tím je příznivě ovlivněn celý edukační proces. Zařazení muzikoterapie do vyučování většinou způsobuje pozitivní ovlivnění nálady a chování žáků v průběhu celého vyučování, tedy v době před i po muzikoterapii. Můžeme také konstatovat, že muzikoterapie má příznivý vliv na klima třídy, na vztahy a komunikaci mezi spolužáky a pedagogy. Realizace výzkumného projektu napomohla prohloubení porozumění aplikace celostní muzikoterapie v základní škole speciální.
Porovnání první a třetí fáze výzkumu přineslo zjištění potvrzující, že účinky Celostní muzikoterapie se s časem a opakováním muzikoterapií zvyšují. Porovnání fází uskutečněných ve Speciální základní škole Ústí nad Orlicí a fáze druhé, která proběhla v obdobných zařízení v České republice, přineslo velmi důležité zjištění, že metoda CMLH přináší obdobné výsledky na různých odborných pracovištích, kde metodu CMLH aplikují další vyškolení muzikoterapeuté.
5. ZÁVĚR
Kulikulární dokumenty pro oblast speciálního školství na státní i školní úrovni vytvářejí podmínky pro začlenění muzikoterapie do výchovně vzdělávacího procesu. Muzikoterapie je zakotvena v podobě relaxačních technik již v RVP. Každá škola si na jeho základě může do vlastního ŠVP muzikoterapii začlenit ještě šířeji. Mnoho žáků je vzděláváno s podporou IVP, v nich lze muzikoterapii zakotvit velice konkrétně. Záleží však vždy na otevřeném a podporujícím přístupu především vedení školy, pedagogů a muzikoterapeutů.
Výzkumné šetření mimo jiné ukázalo, že v České republice je podobně realizována muzikoterapie - metoda CMLH již na několika speciálních školách. Při bližším studiu analýzy dotazníkového šetření je zřejmé, že užitá metoda je aplikována na obdobných odborných pracovištích s velmi podobnými pozitivními výsledky. V některých školách jsou dokonce najímáni externí muzikoterapeuté, aby byla žákům škol umožněna účast na muzikoterapii. Je třeba vzít v úvahu, že muzikoterapií v našem případě máme na mysli popisovanou metodu CMLH. Různé prvky muzikoterapie jsou aplikovány v rámci výuky hudební výchovy na speciálních školách již běžně. Většinou však nedosáhnou maximální možné úrovně muzikoterapie, jako metoda aplikovaná komplexně a holisticky speciálně vyškoleným muzikoterapeutem. Je nutné podotknout, že metoda CMLH je velmi variabilní, účinná a aplikovatelná u široké cílové skupiny žáků s nejrůznějšími diagnózami. Tato variabilnost a široká uplatnitelnost metody je ale zároveň pevně ukotvena a vymezena. Metoda CMLH má jasný obsah, metody, techniky a další specifikace, které je nutné, pro největší možné účinky muzikoterapie, dodržet a uplatňovat.
V některých odborných zdrojích je uváděno, že epilepsie je kontraindikací muzikoterapie. Výzkumné šetření provedlo dvě kazuistiky žáků s diagnózou epilepsie. Také dotazníkové šetření pojalo dalších několik žáků s touto diagnózou. Ani v jednom případě nebyl jakýmkoliv způsobem zaznamenán negativní vliv muzikoterapie na žáka a jeho onemocnění epilepsií. Naopak je u těchto žáků pozorovatelný příznivý průběh prožívání a chování, projevů a průběhu nemoci. Nebyl zaznamenán epileptický záchvat před muzikoterapií, při ní, ani v době po muzikoterapii.
Díky užití metody kvalitativního výzkumu s doplněním o dotazníkové šetření bylo možné dosáhnout širšího poznání a pochopení metody CMLH v širších souvislostech a ve vzájemných vztazích. Je třeba si uvědomit, že aplikovaná metoda muzikoterapie je celostní. Působí na části lidské bytosti a zároveň v celku na celou lidskou bytost, jako součást lidské společnosti, v prostoru a čase neomezeném pouze edukačním procesem.
Na základě teoretických poznatků, realizace muzikoterapeutického modulu, výsledků výzkumného projektu a empirických zkušeností autorka navrhuje a doporučuje metodu CMLH jako účinnou a vhodnou pro zařazení do výchovně vzdělávacího procesu ve speciálních základních školách. Doporučení je podloženo velmi dobrými výsledky a osvědčením se aplikované metody v praxi. Je nesporné, že muzikoterapie má ve speciálním školství své opodstatněné místo, má příznivý vliv na žáka i edukační proces.
Celostní muzikoterapie – metoda CMLH se ukazuje mezi ostatními expresivními terapiemi jako nejšíře uplatnitelná také z pohledu věku. Neklade, na rozdíl od ostatních terapií, na žáky nároky na předchozí vědomosti a dovednosti. Ty se však také postupně dostavují. Užití metody nevyžaduje schopnost verbálního vyjadřování klientů a zároveň verbálních instrukcí směrem od terapeuta ke klientovi. Tím je aplikovaná metoda CMLH také výhodná, jedinečná a univerzální v prostředí speciálního školství.
Kontakt:
Veronika Faltusová
veru.faltusova@seznam.cz
www.muzikoterapie.name
Seznam použité literatury:
PŘÍLOHA